Asi půl hodiny jsem žhavila telefon, abych si zajistila taxikáře. Nicméně taxík jsem si neobjednala, ale rozhodla jsem se, že ho chytím na ulici, což všechno ještě ztěžovalo. Po celou tu dobu jsem si představovala, že mé doklady padly do rukou zločinců, kteří by určitě použili mé doklady i karty. Chtěla jsem karty zablokovat a začít dlouhý a nepříjemný proces obnovy dokumentů.

Najednou se můj táta podíval z okna a říká: „Na ulici je taxík a nějaký chlapík. Možná je to ten řidič?“ Opravdu to byl taxikář z Kyrgyzstánu, který mě vzal domů před více než 8 hodinami. Čekal venku s mou peněženkou a ptal se každého, kdo vycházel z našeho domu, jestli mě nezná.

Ihned jsem vyběhla ven. Přivítal mě slovy: „Kde jste byla? Jak můžete spát tak dlouho? Skoro jsem tu zmrzl. Já pláču, on pláče. Objímám ho. Skoro opravdu zmrznul.

Je polovina listopadu a my jsme v Rusku. Ukázalo se, že se mě snažil najít prostřednictvím taxislužby, ale jak se dalo očekávat, nefungovalo to, tak se vrátil k mému domu a čekal 8 hodin. Nejsem si ani jistá, jestli si někam odskočil na jídlo.

Byl to neuvěřitelně čestný člověk. V emocích jsem se zapomněla zeptat na jeho jméno. Dala jsme mu pětinásobek částky, kterou jsem zaplatila za taxík.

Doufám, že mu to pokryje náklady za práci, kterou ztratil při čekání. Jsem nesmírně vděčná za to, co udělal. Jeho rodiče udělali v dnešních dnech něco opravdu neuvěřitelného – vychovali tak poctivou osobu.

Níže uvedený obrázek je nádherný Kyrgyzstán. Není to tak, že bych potřebovala další zdůvodnění, abych se tam vrátila, ale rozhodně bych tam chtěla jet znovu,“ napsala Varja pod obrázek.

1
2