Od chvíle kdy naše děťátko zemřelo jsme oba jako vyměněni. Byla to tragická událost. Těšili jsme se na všechno krásné, a přitom se stal pravý opak. To nejhorší, co mohlo. Oba si najednou vyčteme, že za to můžeme právě my. A nikdo jiný. Chtěli jsme naše dítě zahrnout láskou, ale naopak jsme mu zcela nevědomky ubližovali.

Existuje virus HSV-1 (virus herpes simplex), který je pro dospělého člověka zcela běžný, a dokonce jím může být infikován přes 65 procent populace. Pro dospělého je však zcela neškodný a nemá žádné příznaky. Ale jeden z nás byl tímto virem nakažený. Pro naše dítko však byl smrtelný. Nevěděli jsme, že jsme nemocní a nevědomky jsme virus na naše děťátko přenesli.

Vybavuji si ty chvíle, kdy jsme ho chovali, hladili, drželi za ruku. Naše dítě si pak ruce strkalo do úst av té chvíli došlo k nejhoršímu. HSV-1 (virus herpes simplex) se dostal do jeho organismu. A ten si s ním nedokázal poradit. A pak došlo k nejhoršímu. Naposledy vydechl.

O to šokující bylo, když nám lékaři na základě rozborů řekli, co bylo příčinou. Byli jsme to my, kdo může za smrt našeho dítěte. Přitom jsme celý život žili v domnění, že jsme pro něj vším a že mu rozhodně nemůžeme nikdy a nijak ublížit. Ale byl to omyl.

Zdroj.somzena

1
2