„Pamatuji si, jak ho šikanovali, zda z jeho třídy, nebo i z vedlejších. Plivali na něj, vysmívali se mu pro rozštěp a byl také tmavší pleti, takže mu nadávali do cikánů, přičemž nebyl. Brali mu svačinu, případně mu do ní naplivali. Často mu podkopávaly nohy, Když nikdo nebyl kolem, dostal i pár facek. Ivan jen plakal nebo tiše seděl v lavici, popřípadě jim říkal, ať jdou pryč, ať ho nechají na pokoji. Toto vše jsme jako děti mohli sledovat z chodby nebo přímo v jejich třídě, když jsme chodili za kámoškami. Ovšem to nebylo všechno. Po škole ho čekali, honili, a proto většinou utíkal rychle domů. Mnohdy jsem ho viděla plakat v lavici.Nevím, proč to nebylo řádně vyšetřovány. Nejsilnější vzpomínkou na něj je, jak seděl schoulený v klubíčku na chodbě a v amoku plakal. Nepřeji to zažít nikomu. Prožíval na této škole psychickou bolest. Ovšem ho neomlouvám. Čin, který spáchal, není ospravedlnitelný, „uvedla Kristýna, podle níž Ivan ve škole nejevil známky agresivity a vůbec nebyl konfliktní. „Vždy jen raději plakal nebo byl ticho,“ dodala.
Zdroj:Cas.sk