Danila řekla svým přátelům o nákupu, o předpovědi a o svém trápení. V reakci na to galerista přezdívaný Musya, který seděl v čele stolu, dopil vodku, popadl balíček a vyběhl do mrazu, aniž by na sebe nahodil kabát z velbloudí srsti.
Zbytek spěchal za ním, včetně zaměstnanců mediální společnosti Dead News, kteří na Musyu čekali ve vedlejší místnosti, s plnou sadou video zařízení, střízliví a naštvaní. Dlouho hledali Musyu, který vedl chaotický společenský život, v naději, že budou svědky nějakého bláznivého žertu, jako je tanec s pracím práškem, nebo ho natočí v náručí nové herečky, která nahradí Lily Dodo, kterou opustil.

A Musja běžel podél cest Ostozhenka a nesl posvátný balíček před sebou. A najednou ustrnul poblíž vchodu, kam vešel rozvozce pizzy.
Byl v lehké bundě a třásl se větrem od řeky Moskvy.
„Stát!“ vykřikl Musya. Podomní obchodník, zděšený, upustil celý stoh kartonových krabic na nemilosrdnou dlažbu a korespondenti Dead News namířili své kamery.
Musya předala dítěti balíček s Aljaškou a požadovala, aby si ho okamžitě obléklo.

Zatímco se dusil srstí vietnamské veverky a oblékal si bundu, Musya zavolala Danile a vysvětlila obchodníkovi, komu je třeba za tento dar poděkovat. Pak se otočil na italských podpatcích a udělal krátký, ale chutný komentář pro kanál Dead News.
O půl hodiny později tato zpráva zazářila na webových stránkách kanálu.
O deset minut později procházela kanály agentury, ale zápletka s opilou Musyou byla přeskočena a štítky vypadaly odolně a odvážně:
„Dovolená-Nomah-předpověď-štěstí.“
Avdotya Anatolyevna, manželka ministra sociální rovnosti Ruské federace, se o předpovědi doslechla právě v Paříži, v klenotnictví Hartier, kde si na novoroční večírek koupila smaragdový náhrdelník. Její přítel, šéf nadace Love and Poverty Foundation, jí zavolal a řekl jí „novinky“, které se dozvěděla od dětské chůvy, jejíž bratr si informace o Nomah přečetl na iPadu.

Avdotya Anatoljevna se sklonila nad výlohou, prodavačky, asistentky a dozorci její pohyb opakovali, takže to vše připomínalo lehkou modlitební bohoslužbu. Ale Avdotya Anatolyevna měla pochybnosti: takhle vzít a koupit další náhrdelník? Dát to na clochard?
Vztekat se. Ale na druhou stranu sám Nomah požaduje. A také jsem chtěl usmířit svůj zlý osud na příští rok. Zavolala svému manželovi, který právě měl mimořádné jednání, aby zachránil obyvatele sibiřské vesnice Bolshiye Sacharki před zimou.
Nebyl hloupý a štěkal: „Nakupujte rychleji, jinak koupí ostatní!“

Takže Avdotya Anatolyevna koupila další rubínový náhrdelník. Jela v autě veselými pařížskými ulicemi a říkala si: „Komu to dát?“
Celá ta myšlenka byla rychle otrávená, už nadávala na sebe, Nomahu a nejvíc na indického řidiče. A nakonec jsem uviděl starou ženu s pěti psy, která stála s nápisem ve francouzštině:
„Moji malí přátelé umírají hlady.“ Aby bylo její gesto obzvláště účinné, Avdotya Anatolyevna navlékla nejmenšímu psovi Zizi náhrdelník. Předala staré ženě certifikát pravosti, šek, dar, řekla o Nomah a odjela.
Stařena, která byla dcerou ruských emigrantů, kteří uprchli na posledním zakrnělém parníku do Konstantinopole, věděla, že v tomto životě se může stát cokoliv. Navíc upřímně věřila v astrologii a ve svou šťastnou hvězdu. Za druhé světové války ji Němci na ústupu z Paříže odsoudili, velmi mladou, k zastřelení za údajné spojení s odbojem, a když už vedli dlouhou chodbou, najednou přišel rozkaz: nechte ji jít.
Ukáže se, že její půvabné přítelkyni Zizi, která vetřelce bavila písničkami, se před gestapem podařilo promluvit. Na počest přítele, který zemřel kdysi dávno v Brazílii, byl pes pojmenován.
Stařena zkrátka přijala náhrdelník jako zcela přirozený dar, korunu svého dlouhého, zvláštního a fascinujícího života, na jehož konci přišla o všechno kromě lesku v očích. Stařena ale nešla daleko, už k ní spěchali netrpěliví arabští teenageři. Strhli Zizi náhrdelník a utekli.
Eh, teenageři neznali ruskou stařenku, která v mládí zpívala árie z „Aidy“ a „La Traviaty“. Hraběnka vykřikla tak, že se najednou řítila tři policejní auta.
Na nádraží stařenka vše vysvětlila, policisté vyrazili i do obchodu, nebylo si na co stěžovat. A o dvě hodiny později, v černých saténových šatech zdobených rubínovým náhrdelníkem, seděla hraběnka ve studiu celostátního francouzského kanálu a mluvila o svém životě a o náhrdelníku, který jí tolik připomínal ten rodinný, že její matka prodala v roce 1942 na bleším trhu.

Vzhledem k tomu, že hraběnka byla od mládí vynálezkyní, hned přidala do životopisu neznámého astrologa Nomacha velmi pěkné detaily. Publikum okamžitě uvěřilo a běželo do obchodů – zlepšit svůj osud. Spěchali za nimi občané celé Evropy, poté Severní a Jižní Ameriky. Později se Číňané dostali ke všem, ale tam vyzval národ, aby se zachránil na radu starověkého učitele jménem No-mah, sám šéf komunistické strany.

… A Olya z hliníkového města vyšla večer na ulici dýchat čerstvý benzen. Před sebou válela invalidní vozík, kde už rok seděla její starší sestra Tanya. Není to tak dávno, co Tanya pracovala jako učitelka matematiky. A najednou začala slábnout.
Byla jí diagnostikována vážná nemoc, která pomalu, ale jistě ničila Tanyino tělo, jako by den za dnem přeškrtávala buňky v jejím „zápisníku“. A zbývalo pár stránek.
Lékaři upřímně řekli Olye, že její sestra bude žít pouhé tři měsíce.
Ano, operace v Německu je teoreticky možná – za peníze, které pravděpodobně stály celý region Olya a Tanya, když se vezme v úvahu kousek nebe nad ním. Obecně o tom nemělo smysl ani diskutovat.
A každý večer Olya rozjela kočár, aby její sestra mohla obdivovat lidi a mohutné komíny jejich závodu, ze kterého vycházel žlutý kouř.

Před sestrami náhle zpomalil vůz kouzelné značky, který byl ve městě jen dva: starosta a hejtman.
Vystoupil z něj muž v tmavém obleku a vínové kravatě.
Nepředstavil se, ale teď si Olga a Taťána myslí, že takhle vypadá moderní chytrý anděl.
O hodinu dříve Angel a jeho čínští partneři koupili kontrolní podíl v místní továrně. A byl dobře, když ne šťastný, tak docela spokojený. A pak jeden z čínských přátel dostal od své dcery SMS zprávu o Nomahově předpovědi a o tom, že miliarda Číňanů se zbláznila po obchodech, kde byly červené plakáty „Kupte dva – dejte druhé!“

Číňan předal obsah SMS svému ruskému partnerovi s přáním poslechnout si Nomahu.
Partner si pomyslel: „Koupil jsem balík akcií… I když si najednou koupím další, nebudu ho moci dát jako dárek, to je nesmysl!“
Když Angel cestou na letiště uviděl Olyu a Tanyu za oknem auta, náhle se rozhodl, co dělat. A tak dívkám řekl: „Nemohu vám dát ekvivalentní věc, promiňte, to je mimo obchodní logiku. Ale doufám, že můžu dát něco jiného? Což udělal.

Ano, dal dar, který může mít menší cenu než kontrolní kůl nebo dokonce svetr se vzorem, nebo možná nestojí vůbec za nic, protože to nikdo, ani ten nejmoudřejší čínský mudrc, nikdy nedokáže ocenit. Dal umírající Tanye život. Po uzavření tohoto bizarního, jako novoročního hada, spiknutí, které začalo v regionálním centru absurdním vtipem jedné dívky, která se rozhodla jen potěšit své přátele, a tam skončilo. A to, že se k tomu přidal celý důvěřivý svět, je to opravdu špatné?

Zdroj:Facebook