Když se druzí nechovají tak, jak by sis přál, nepropadej panice.
Nemusí být takoví, jak to vyžaduješ.
Když se život nevyvíjí tak, jak si měl v plánu, buď v klidu.
Život nezajímá žádný „tvůj“ plán, ON si jede podle svého.
Stalo se někdy ve „tvém“ životě, že to dopadlo přesně tak, jak sis naplánoval?
Slovo „přesně“ je v té větě nejpřesnější a nejdůležitější.
Málokdy TO dopadlo tak, jak sis představoval, že?
Chyba není na žádné straně.
Je to jen a jen důsledek toho, že neustále vnucuješ Životu něco „svého“, místo toho, abys mu naslouchal, co ti chce říci.
Život udržuje svůj běh podle námi nepochopitelného scénáře
a na to, co chce Martina, Ivan, Markéta nebo Tomáš nebere ohled.
Život není něco, co se ti děje, ale TY sám jsi samotný Život.
Není to něco vnějšího, protože potom byste byli dva – ty a Život.
Potom samozřejmě vznikají problémy, kdy ty chceš něco,
a Život pádí jiným koridorem.
Ale tak to není – jsi samotným Životem, procesem, který se nikdy nezastaví.
Pokud si uvědomíš, že to, co prožíváš, sis sám připravil na neosobní úrovni, přestaneš zatrpkle hledět na to, co se ti děje.
Je to poselství, které posíláš sám sobě.
Skrze „sebe“ rozehráváš hru jménem Život a vše zažíváš na osobní úrovni.
Buď rád, že nevíš, co jsi sobě připravil, měl bys z toho mnohdy zamotanou hlavu.
Tímto poznáním se stáhneš do pozorování již „připravené a uvařené“ polévky.
Nebudeš nikoho obviňovat za to, co „ti“ udělal, protože sis to sám připravil.
Ego se tomu bude zpočátku bránit a křičet, že to tak není.
Proč bys sám sobě způsobil utrpení?
Pravda je prostá, Život se nehraje pro Martinu, Ivana ani Petra,
ale probíhá skrze ně pro Život samotný.
Jakmile to pochopíš, nastoupí klid a láska k tomu, co zrovna před tebou vyvstává.
Odpustíš sám sobě za to, co prožíváš a v klidu začneš pozorovat to, co přichází.
Budeš bojovat a vzpírat se, ale s uvědoměním, že všechno, co prožíváš, je dárek od sebe sobě.
~ Karel Spilko