O nás samých, o životě, o našich hodnotách.
Díky Lásce někdy přijdeme na to, že věci jsou jiné, než jsme si mysleli. Díky ní jsme často ochotni zapomenout na vlastní zranitelnost a vydat se odvážně se srdcem na dlani vstříc svému osudu.
Láska nám dává sílu riskovat i zranění a bolesti.
Protože tušíme, že bez odvahy vyjít vstříc tomu druhému, bychom nezažili tu nádheru a krásu okamžiku, kdy se dvě srdce spojí.
Kvůli tomu stojí za to riskovat.
Kvůli tomu stojí za to být odvážný.
Odvaha neznamená nemít strach.
Odvaha je mít strach a přesto to udělat.
I za cenu, že podáme ruku a strávíme byť jen vteřinu v agónii, jestli jí ten druhý přijme.
I za cenu, že zaklepeme na něčí srdce a nebude nám otevřeno.
Ale nikdy nebudeme muset litovat, že jsme neudělali to, co nám napovídalo naše srdce.
Ať už ten druhý naše srdce přijme či nikoliv, ten krok, který mu uděláme vstříc, je na nebesích přijímán jako náš nejvyšší čin Lásky a také za to oceněn zvláštním darem.
Už jen tím, že milujeme, se naše srdce otevírá nekonečné a nepodmíněné Boží lásce a ta nám léčí zranění a bolest na všech úrovních.
A to vše proto, abychom nakonec přišli na to, že můžeme dát komukoliv Dar Lásky a nechat to plynout jen tak bez očekávání, že nám ji vrátí…