V poslední době jsme zaznamenali dramatický nárůst neurologických onemocnění, které se spojují s hliníkovou toxicitou.
Problém u hliníku je, že mozkově-krevní bariéra ho nedokáže zastavit před pronikáním do šedé mozkové kůry. Následně tam hliník zůstává a akumuluje se, přičemž mozkové buňky nemají schopnost rychlé obnovy.
Apoptóza je proces přirozené buněčné smrti a jejího následného nahrazení novou zdravou buňkou. Je typickou pro zdravé tkáně, nikoli však rakovinné nádory.
Jelikož u rakovinných buněk k apoptóze nedochází, začnou se shlukovat do nádorů.
Dělají to, dokud se v nich buď neobnoví apoptóza, nebo dokud nejsou usmrceny imunitním systémem či jinými látkami – ať už přírodními nebo chemoterapií.
Co způsobuje hliník v pomalu se obnovujících buňkách
Hliník se postupně akumuluje v tkáních s pomalou obnovou a sníženou mírou apoptózy jako jsou kostní tkáně, srdce či mozek, až se dosáhne jeho toxická úroveň.
A právě v případech, kdy se akumuluje v mozku a nervovém systému, dochází k celé řadě vážných chronických onemocnění.
Mezi nejčastější z nich patří Alzheimerova a Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, chronická únava a další degenerativní a autoimunitní onemocnění nervové soustavy.
Do této skupiny chorob řadíme i autistické spektrum onemocnění od mírných poruch učení až po plně rozvinutý autismus.
Kde všude se nachází hliník
O hliník v našem životním prostředí není žádná nouze.
Nachází se v kuchyňském nádobí, nádobách a lahvích na nápoje, alobalu, cigaretovém kouři, kosmetice, antiperspirantech, krémech na opalování, antacidech a nejednou i ve vzduchu, který dýcháme.
Hliník se také nachází ve všech vakcínách. Vstřikování hliníku přímo do těla tak obchází všechny tělesné bariéry, čímž je mu znemožněno se vyplavit ven z těla přirozeným způsobem.
Po očkování se dostává přímo do krve a v ní pak putuje do mozku, srdce a kostí, kde se usadí.
Podle Dr. Chrise Exleya, PhD, žijeme dnes v době hliníku. Mnozí skeptici rádi tvrdí, že hliník je nejčastěji se vyskytující prvek na planetě a tudíž musí být neškodný.
Dr. Exley s tím nesouhlasí. Výzkumu hliníkové toxicity se věnoval přes dvě desetiletí svého života a období od počátku 20. století až po současnost nazývá „Věkem hliníku“.
Dříve se hliník nacházel pouze v útrobách země a byl jedním z mála minerálů, který se netěží. Důvodem byla technologická náročnost jeho extrakce. Kdysi byl kvůli tomu doslova dražší než zlato.
Až pozdější rozvoj technologií umožnil jeho levnou výrobu ve velkém množství.