Další faktory určující inteligenci dítěte

Inteligence dítěte nezávisí jen od jeho matky.

Další studie ukazují, že matky hrají klíčovou, ba dokonce až intimní, roli u emocionálního rozvoje svých dětí. Je to hlavně kvůli jejich fyzickému a psychickému poutu během výchovy.

Například výzkumníci v Univerzitě v Minesotě zjistili, že děti, které si do 2. věku života vytvořili silné pouto na svou matku, měli schopnost hrát komplexní hry se symboly.

Zjištění naznačují, že silné pouto s matkou podporuje přirozenou zvědavost a také sebevědomí při řešení problémů bez projevování frustrace nebo změn v náladě.

Znamená to, že matky, které spolu se svými dětmi řeší problémy, zároveň tím stimulují rozvoj jejich potenciálu.

Jiná studie, provedená na Univerzitě ve Washingtonu, ukázala důležitost emocionálního vztahu pro rozvoj mozku.

Výzkumníci strávili 7 let analyzováním toho, jaký vztah mají matky ke svým dětem a jak tento vztah děti ovlivňuje.

Zjistili, že ve věku 13 let se hipokampus (část mozku zodpovědná za konsolidaci a zpracování informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti a prostorovou orientaci) těch dětí, kterým se dostávalo emocionální podpory matky, je o 10% větší než hipokampus dětí, jejichž matky si od nich drželi emocionální odstup.

Studie na myších potvrzují pozorování u lidí

Jednou z prvních studií v této oblasti se uskutečnila na Univerzitě v Cambridge v roce 1984. Tehdy uměle vytvořili embrya (v podstatě klony) myší, které měly geny jen z matky nebo jen z otce.

Avšak po implantování takových embryí do dělohy, embrya zahynula. Takto objevili, že jisté geny se aktivují pouze tehdy, pokud byly získány z matky a jiné zase, pokud byly získány od otce.

Například i geny od otce jsou důležité k tomu, aby začala růst placenta.

Vědci uvedli, že geny důležité pro vývin embrya budou mít zároveň významný vliv na rozvoj funkcí mozku i u ostatních savců, včetně lidí.

Měli však problém dokázat tuto teorii, protože embrya s geny pouze od jednoho z rodičů rychle hynula.

Tento problém vyřešili až později s rozvojem genového inženýrství. Když vytvořili geneticky modifikovaná embrya, která měla více genů od matky, myším se vyvinuli větší hlavy a mozky.

Na druhou stranu, myši s převahou genů od otce měli menší mozky, ale větší těla.

Jak geny matky a otce ovlivňují mozkové funkce

Tato zjištění pomohla vědcům identifikovat buňky, které obsahovaly geny jen od matky nebo jen od otce.

Zkoumali 6 různých částí mozku, které jsou zodpovědné za rozvoj složitých kognitivních funkcí jako například stravovací zvyky či paměť.

Buňky, které měly geny od otce, se akumulovaly v hypothalamus, amygdaly, preoptické oblasti a přepážce, což jsou součásti limbického systému a odpovídají za funkce jako sex, jídlo či agrese.

Výzkumníci nenalezli žádné otcovské buňky v mozkové kůře, což je oblast zodpovědná za složité kognitivní funkce jako jsou inteligence, myšlení, jazyk či malování.

Výzkumníci zdůrazňují, že tyto výsledky by neměly otce deprimovat. K vyřešení jakéhokoliv, i toho nejjednoduššího matematického problému, se musí zapojit i limbický systém, protože mozek pracuje jako celek.

Pokud se inteligence spojuje s racionálním uvažováním našich matek, pak je stejně ovlivňována intuicí a emocemi, které pocházejí od otců.

Nelze podceňovat ani vliv otců na rozvoj svých dětí a to hlavně tím, že budou pro ně emocionálně přítomni.

1
2