Na internetu je spousta článků a slov žen, které touží mít za partnera vědomého muže. Nevědí co chtějí, protože kdyby to věděly, tak by to nechtěly.
Proč tedy za žádnou cenu nechtít za partnera vědomého muže, který má vyřešená traumata a svobodnou duši?
Protože žít vedle něho je hrůza, hotové peklo.
Protože když ona se bude snažit, aby to bylo jaké potřebuje, tak uvidí, že on se nesnaží o nic a má to jaké potřebuje automaticky.
Protože když ona se bude přemáhat prací, která ji nebaví, tak uvidí, že jeho baví všechno.
Protože když ona bude bojovat s časem, tak si všimne že on ani nemá hodinky, vše co potřebuje stihne a všude chodí přesně.
Protože když ona bude ráno otrávená, on čile vyskočí z postele.
Protože když ona si bude ráno připadat ošklivá, jemu se bude stejně líbit.
Protože když ve zprávách budou ohlašovat další konec světa, on si bude zpívat ve sprše.
Protože ona si musí mnohé vydřít, ale jemu jde vše snadno a lehce.
Protože ona řeší udržování vztahů těch a tamtěch s těmi a tamtěmi, ale on žije jen přítomností, tím co je teď a tady, a nic jiného ho nezajímá.
Protože ona rozděluje lidi na blízké přátele, přátele, přátele přátel, blízké příbuzné, vzdálené příbuzné, přátele příbuzných, přátele přátel příbuzných a cizí lidi a on rozděluje jen na svobodné otevřené a zraněné zavřené.
Když on potká cizího otevřeného člověka, baví se s ním ve vteřině stejně, jako ona se svou nejbližší jedinou přítelkyní na světě, kterou zná 20 let.
Když ona se bude trápit volbou prezidenta, on bude koukat z okna a pozorovat ptáka sedícího na větvi.
Protože ona rozlišuje vážnost situace a podle toho si vybírá masku a způsob jednání, ale on situace nerozlišuje a je prostě stále stejně sám sebou, když si ráno čistí zuby v trenýrkách nebo když se baví s generálním ředitelem nadnárodní firmy.
Protože její náladu ovlivňuje to tamto a ještě tohle, jeho dobrou náladu snad jakoby neovlivní nic.
Když se soustředí a maká tak vidí, že on si jen tak proplouvá prostorem a časem a jakoby mu jde všechno záhadně na ruku.
Když si ona dělá starosti, tak místo aby vyráběl starosti s ní, tak ty její rozpouští v radosti.
Když se ona snaží dělat pózy, tak on se chová jako malé dítě a dělá šaškárny.
Protože ona plánuje a stejně to nevychází jak potřebuje, on neplánuje a vychází mu to podle potřeb.
Ona odře nové dveře, tak od toho okamžiku na tu odřeninu musí do smrti koukat, on odře nové dveře a za minutu už o tom neví až do smrti.
Z toho všeho je zřejmé, že žít s vědomým mužem je skutečný očistec, hrůza k nevydržení. Proč? Protože vědomý muž svou životní radostí, elánem a spokojeností, nádechem a výdechem, pouhou existencí, své partnerce neustále nastavuje zrcadlo, ve kterém ona uvidí všechna svá trápení, své nesvobody. To ji bude týrat ale zároveň ji bude magicky přitahovat jeho svoboda. Podobně jako světlo, které přitahuje můru, která se v něm spálí.
Jen vědomá žena, svobodná, v harmonii sama se sebou, s prostorem a časem. Pro tu by vědomý muž mohl být naopak tím nejkrásnějším zrcadlem na světě a zároveň i ona pro něj. Pohádkovým partnerem v slastném propojení na všech úrovních bytí. Hluboký extatický vztah, bez snažení, bez námahy.
Jen tak, jakoby mimochodem …
Lubomír Jindra