Velkou ironií také je, že její tělo bylo zcela zdravé. Byla to jen tvář, kde chyběly určité kosti, které vedly k deformacím a problémům s dýcháním. Lékaři se domnívali, že dlouho nepřežije, ale Juliana bojovala.

O šest let později šla do školy pro neslyšící a naučila se znakovou řeč. V té mezi ostatními výrazně vynikala a učitele ohromila svým intelektem.

Rodiče ale nevěděli, jak se musí cítit uvnitř, tak je napadlo adoptovat holčičku Danicu z Ukrajiny, která má stejnou vadu, akorát v daleko menším rozsahu. Danica žila v sirotčinci, kde by ji po dosažení určitého věku vyhodili na ulici, tak k náhradní rodině šla s radostí.

S Julianou se okamžitě spřátelili a dodnes tvoří nerozlučnou dvojici a spolu překonávají neduhy, výzvy a nástrahy, které jim život už odmala nadělil. Danica se později ukázala jako velmi nadějná umělkyně, zatímco Juliana všechny ohromovala svým vynikajícím intelektem.

Zdroj:Jenzeny

1
2