Nic ji nenaštve tak, jako fráze: „Je mi 50, ale duší jsem čerstvá 18-tka.“
„Proč se stydět nejen za vnější známky stárnutí, ale také za fakt, že jsme se změnily? Proč nejsme pyšní na to, že jsme chytřejší a zkušenější? Co to vlastně znamená?“S duší 18-tky?“ Měli bychom teda dělat nesmysly, zamilovat se do nesprávných lidí, mít obavy z našeho vzezření, každému věřit a být naivní? Co je na tom dobrého?“
„Z jakéhosi důvodu to je považováno za positivní věc. „Mladá duše“ a „stará duše“ – co to vlastně je? Zmoudřet, dospět, vědět víc, poznat lépe sebe sama i jiné lidi, rozeznat skutečné hodnoty před těmi falešnými, mít vlastní názor v každé situaci a nezajímat se o drby – takto vypadá zralá duše! Toto určitě není přibaleno v balíčku po dosažení 18. věku života. “
„Podle mého názoru je více než nutné, abychom byly hrdé na to, že v 50ce jsme dost chytré, abychom nedělaly hloupé věci. Když se však člověk začne hroutit střemhlav do propasti vášně nebo za novým dobrodružstvím, co tím dosáhne?
Jednou jsem uviděla fotografii spolužaček, které se setkali po 50 letech. Měli na sobě oblečené školní uniformy, kravaty, mašličky myslíc si, že je to vtipné. Bohužel, u mě to nezpůsobilo nic jiného než frustraci. Nebylo to vůbec zábavné, spíše k pláči. “
Podle Sofie zralé ženy, na rozdíl od těch mladých konečně získaly svobodu. Čím starší, tím svobodnější. Je pevně přesvědčena, že jen svobodní lidé dokáží být šťastní, jsou sami sebou a žijí podle svých pravidel. Konec konců mládež je vždy závislá na tom, co řeknou jejich rodiče nebo kamarádi.
Na závěr Sofie dodává: „Budu upřímná, nechci aby mi bylo zase 18. Nyní žiji mnohem lépe, protože moje vnější změny jsou ničím, v porovnání s těmi vnitřními. Díky tomu jsem klidnější a známky stárnutí mě netrápí. „