Váš život nemá být o tom, abyste jím jen nějak „propluli“. Nemá být ani o tom, abyste ho nějak z posledních sil drželi pohromadě. Váš život má být o životě. A proto se někdy musí rozpadnout, abyste jej mohli začít znovu užívat. Tentokrát lépe.
Vybudovat si nový život neznamená, že ze dne na den zapomenete na to, kým jste. Právě naopak. Vybudovat si ho znamená, že přestanete být někým, kým nejste.
Možná na vás extrémně náročné poslední měsíce dolehly a vy máte pocit, že nejste dost dobrý. Tápete ve vztahu, v práci, v rodině, v přátelstvích. Vytvořit si nový život v tomto případě neznamená „utéct“, ale vstoupit do vaší nejlepší možné verze, jaká jen existuje.
Možná vás od tohoto rozhodnutí odrazuje to, že při tom budete muset opustit některé lidi. Možná jste doufali, že pouto s nimi nás osvobodí, ale stal se pravý opak – zůstali jsme uvězněni v otroctví. V našich životech jsou lidé, kteří nás nejenže neposouvají dál, ale dokonce nás brzdí. Nikdy nás neinspirují a nemotivují k lepším návykům, k lepší práci, k lepším přátelům. Nikdy se nezmění.
Mnohdy zůstanou přesně takoví, jací jsou už léta. Toxičtí.
A my se přece tak zoufale držíme nějakých pomyslných fragmentů života, které už ale stejně nefungují. Jsou rozpadlé, rozbité, a jejich ostré hrany nás řežou. My se ale držíme nadále – neuvědomujíc si, že pustit se by bylo mnohem lepší a v konečném důsledku i méně bolestivé.
článek pokračuje na další stránce..