Následující rok to udělalo Rusko a v roce 1918 Spojené státy americké. V mírových podmínkách se však v Americe neprosadil. Americký prezident Woodrow Wilson pod tlakem farmářů brzy zrušil letní čas s tím, že se země vrací do „božího času“.

Ani v Evropě neexistovala pravidla, která by platila pro všechny. Během druhé světové války například Britové zdvojnásobili úspory – posunuli si hodiny o dvě hodiny dopředu.

Letní čas dorazil do tehdejší Svazové federativní republiky Jugoslávie poprvé až 27. března 1983.

Dnes používá letní čas až 110 ze 192 zemí světa a nepoužívá se v Číně, Japonsku, Jižní Koreji a na celém africkém kontinentu, píše National Geography. Většina zemí, které jej používají, je v Evropě a Severní Americe.

Výjimkou je Island, který je mnohem severněji než celá Evropa a má během roku extrémnější výkyvy denního světla a tmy, takže by jim posunutí hodin moc neprospělo. Bělorusko, Gruzie a Rusko se také rozhodly mít stejný čas v zimě i v létě.

U zemí na rovníku, kde je denní světlo po celý rok přibližně stejné, není o takové úspory nouze. Stejné je to v Arizoně a na Havaji, kde je slunce po celý rok. Všechny ostatní státy v Americe posouvají hodiny dopředu na jaře a na podzim.

1
2