Tento příběh se odehrál v jedné obyčejné škole, v jedné třídě, kde se sešli žáci z bohatých rodin i z těch méně movitých.
Konflikt kvůli školním lavicím byl poučením pro lidi, kteří se považují za lepší než ostatní.
Na jedné schůzce rodičovského sdružení navrhla skupina iniciativních maminek, aby se vybraly peníze na nákup nových školních lavic.
Několik rodin tuto variantu okamžitě odmítlo, protože staré lavice byly ještě plně vyhovující a kromě toho na tento zbytečný nákup neměly dostatek peněz. Nakonec bylo v menšině sedm rodin, které prostě na nový nábytek neměly prostředky.
Ale skupina bohatých rodičů si postavila hlavu. A tu jeden z otců navrhl, aby se vybralo o něco více peněz, aby všechny děti seděly ve stejných školních lavicích, tím spíše, že mnoho rodičů si to mohlo dovolit.
Ale tytéž matky, které tento problém vyvolaly, to odmítly a řekly, že pokud někteří nemají peníze, budou jejich děti prostě sedět ve starých lavicích. Muž, který nechtěl dělit třídu na bohaté a chudé, jen pokrčil rameny a nehádal se. Ale peníze na to nedal.
Během několika dní přivezly do třídy nové, krásné školní lavice, ale jen pro ty děti, jejichž rodiče dali peníze. A osm žáků z chudších rodin muselo sedět ve starých lavicích.
Navíc starý nábytek přesunuli do jednoho rohu, čímž vzniklo jakési ghetto chudých žáků.
Ach, jak byly matky hrdé, že jejich potomci sedí na lepších místech, a bylo jim úplně jedno, co cítily děti, které se tím dostaly na „okraj třídy“.
Všechno to připomínalo námět jedné televizní show, kde si jednou dělali legraci z placené a neplacené lékařské péče. Ale kdo by si pomyslel, že se taková absurdita může stát i v normálním v životě. Nicméně radost bohatých netrvala dlouho.
článek pokračuje na další stránce…