Jak často chodí lidé kolem bezdomovců a žebráků a předstírají, že prostě neexistují? Takoví lidé jsou zpravidla prakticky neviditelní nejenom pro společnost, ale i pro nás.
Navíc jejich chování, které se liší od našeho obvyklého chování, vzbuzuje upřímný údiv.
Číšnice jménem Marie z jedné texaské restaurace porušila své zvyky − i když podle pravidel této restaurace bylo jejím pracovníkům zakázáno dávat jídlo bezdomovcům a dalo se očekávat, že je bude muset zaplatit z vlastní kapsy.
Jednoho krásné dne se na prahu restaurace objevil bezdomovec, byl ledabyle oblečený a špinavý. Dalo se předpokládat, že už se dlouho nemyl. Když se obtížně dostal ke stolu, posadil se, ale nikdo ho nepřišel obsloužit. Ostatní návštěvníci si od něj začali odsedávat.
článek pokračuje na další stránce…