„Sice nemám mnoho let, ale i tak je můj život zřejmě na konci. Jsem onkologický pacient. A to ve stadiu, které je zřejmě nezvratné. Nepíšu sem ale proto, abych se litovala. Chci se jen podělit o pár mých postřehů. Člověk si zcela neuvědomuje, že jednou odsud odejde, dokud nestojí tváří v tvář smrti. Všichni známe ty fráze o tom, že žijeme jen jednou a že si každý den máme užívat jakoby to měl být ten poslední. A přesto se omezujeme. Neustále se díváme na to, co si o našich životech budou myslet jiní. Stále se vracíme do minulosti a prohráváme si situace, které již tak neumíme změnit. Jindy stále myslíme na to, co bude zítra. Zda to bude to správné rozhodnutí. Ale zapomínáme žít teď a tady. V přítomnosti. Protože život se neodehrává včera a ani zítra. Život se děje dnes.
Pokračování na další straně…